ČÁST 8.

Už je to rok. Dvanáct měsíců od doby, kdy jsem vystoupil v severních Čechách na autobusovém nádraží s cestovní taškou přes rameno a vydal se tak přes celou republiku "za štěstím". Před odjezdem jsem si vytyčil určité cíle, které za pár řádků připomenu a zároveň zhodnotím, jak se mi je vede plnit.

Cíle, především peněžité, byly voleny v době, kdy jsem podle mého sice už nenormální myšlení podle "normálních" lidí měl, ale bylo to myšlení převzaté především z knih a růných přednášek. Až tady jsem se setkal s tím pravým myšlením, kterým se chci řídit a hlavně poznal, že není vše tak snadné, jak se zdálo.

Celkem naivně jsem si myslel, že se jen tak připletu do miliónových obchodů, vydělám si balík peněz a potém si budu ve volném čase investovat do všemožných projektů a nemovitostí. Haha :) - zjistil jsem, že je to o kousek složitější, než jsem myslel. Ale nevadí, ještě mi zbývá rok do vystudování Vysoké školy života.

A nyní srovnání. První údaj psán před rokem, druhý nyní.

zaměstnanec:  ano/ ano

plat:  13.500Kč/ 10.500Kč

pasivní příjem: 0/ 900Kč

Ano, v kolonce příjmu z práce klesnul na pár drobných, ale naučil jsem se celkem obstojně hlídat měsíční tok peněz. Ať už do jídla, cestování či jiných věcí. Díky tomu bych si před rokem dokázal během bydlení s rodiči našetřit slušné peníze, ale pozdě bycha honit :). Naopak jsem velmi rád na začátek budování si pasivního příjmu. No a co teď? Makat o sto procent víc, už vím co je třeba. Nerozptylovat se lidmi ani ničím jiným za svou cestou k cíli. Za mnou vybranou cestou k vnitřní spokojenosti.