Orchestral Manoeuvres in the Dark (OMD) a Depeche Mode. Dvě ikony elektronické hudby a nové vlny vůbec. Když Depeche Mode před 35 lety vydávali svůj první singl, Dreaming Of Me, měli OMD na svém kontě už dvě zlatá alba a patřili ke kapelám, které Depeche Mode ovlivnily.
Ještě pár let DM trvalo než překonali popularitou své liverpoolské kolegy, aby se v druhé polovině 80. let stali kultovní kapelou. I tak byli OMD stále velkým jménem; konec konců počtem singlů v britské Top 10 je Depeche Mode dohnali až v roce 1993.
V čem se ale tyto synti-popové legendy lišily podstatně, byl přístup k financím. Téma OMD a peníze osvětlil jejich zpěvák a baskytarista Andy McCluskey pro Huffington Post:
„Bohužel jsme neměli žádný dlouhodobý plán. Většinou jsme žili z ruky do huby. Podepsali jsme nahrávací smlouvu s dceřinou společností Virgin Records v roce 1979, ještě když jsme byly teenageři. Honoráře byly otřesně nízké. Sice jsme prodali miliony desek, ale vydělávali jsme pár drobných. Nestěžuju si, protože jsme byli rádi, že můžeme točit desky. Nedělali jsme desky, abychom se stali milionáři, jenže ve finále jsme byli neustále bez peněz.
Pak jsme začali hrát po Americe, kde jsme se snažili prorazit, což nás stálo spoustu peněz. Dostali jsme se do bludného kruhu. Byli jsme na turné devět měsíců a utratili jsme víc, než jsme vydělali. Nahrávací společnost nám řekla: „Hej, moc rádi bychom před Vánoci chtěli novou desku.“ A náš manažer zase: „Jo, ale musíte si vzít zálohu, protože jste švorc.“
Začali jsme se točit v kruhu. Naši kámoši z Depeche Mode nebo Erasure, kteří byli u Mute Records, jeli s nahrávací společností fifty/fifty. Prodali miliony desek a jakmile byly pokryty náklady na nahrávání a videa, rozdělili si zisk s Mute na půl, zatímco my jsme dostávali mnohem nižší procento a ještě jsme z toho platili všechny náklady na nahrávání i turné. Proto jsou Depešáci všichni multimilionáři a my ne.“
Obě kapely nakonec v roce 1988 jeli společné americké turné, které bylo zakončeno velkou stadiónovou show v kalifornské Pasadeně, kam dorazilo 72 000 diváků. Turné bylo pojato jako jakýsi elektronický Woodstock; vedle OMD a DM se představil i elektronický pionýr Thomas Dolby.
O americké části turné Music For The Masses vyprávěl McCluskey v neoficiálním dokumentu Depeche Mode: The Dark Progression.
„Samozřejmě jsme my museli předskakovat jim. Nebyli jsme v USA takové hvězdy, abychom mohli hrát tak velké turné sami, i když jsme v té době už i v Americe měli pár velkých hitů. Nevím, zda měli pocit, že nás potřebují, aby zaplnili všechna ta místa navíc. Ale určitě to byla lákavá pečínka pro promotéry i pro diváky, protože všude bylo vyprodáno. To turné trhalo kasovní i merchandisingové rekordy všude, kam zavítalo. Akorát to všechno mělo jednu vadu. My jsme dostávali 5000 USD za večer a prodělávali jsme a oni si vydělali tolik, že by nejspíš mohli odejít do důchodu.”
OMD nepomohlo ani to, že se přesouvali mezi koncerty v autobuse, který sdíleli s obslužným týmem hlavních hvězd, jež se vozily v soukromém tryskáči. Bylo jasné, že se OMD prodali příliš lacino. Všechno však nebylo ztraceno. I tato prodělečná akce mohla zafungovat jako skvělá reklama, která přinese své finanční ovoce. Jak to dopadlo?
Depeche Mode si z turné odnesli slavný film 101, živé album a masivní popularitu, která se dala srovnat s Beatlemánií. Rok na to vydali jeden ze svých největších hitů, Personal Jesus, a natočili album Violator, jež se stalo jejich nejprodávanějším albem vůbec.
A OMD? Slibné promo sice už v průběhu turné kapitalizovali výběrem největších hitů, rok na to se ale rozpadli. Pod značkou OMD pak pokračoval McCluskey sám. Další album ale vydal až v roce 1991, kdy už byly 101-kové vavříny značně povadlé. Byznysově řečeno, návratnost investice zmařilo selhání lidského faktoru.
A jaké je tajemství Depeche Mode? Dost možná se jmenuje Andy Fletcher. Vytáhlý zrzek, který na nahrávkách přispívá maximálně občasnou radou „muže z ulice“ a jehož hráčské schopnosti jsou terčem mnoha vtipů. Co o něm říká McCluskey?
„A pak tu byl Andy. A otázka zněla – co vlastně Andy dělá? Když ho člověk sledoval ze zákulisí, tak si uvědomil, že ve skutečnosti nic na pódiu nehraje. Dělali jsme si z toho legraci. Říkali jsme mu – ty vlastně na ty klávesy nehraješ, ty jsi manažer, že? Ty hraješ na klávesy pokladny. Máš účetní program a jedeš – zboží z merchandisingu – 75 tisíc dolarů – všichni zatleskejte!“
Tento postřeh se shoduje s výrokem nejmenovaného blízkého spolupracovníka Depeche Mode: „Kdyby nebylo Andyho, tak by DM možná neměli žádné peníze.“ Inu, i v kapele není špatné mít mezi členy někoho, kdo rozumí financím.
Od roku 2008 se věnujeme široké škále témat s důrazem na finance, investování a podnikání. Články píšeme srozumitelně, abychom každému čtenáři pomohli objasnit i ta nejsložitější témata. Autor vystudoval ekonomii a management.
