NWR: Žranice na Titaniku

Na palubě potápějící se lodi – vlastníka Ostravsko-karvinských dolů – probíhá velká žranice. Akcie těžařské společnosti byly v době energetické mánie roku 2008 uváděny s velkou pompou na burzu a netrvalo dlouho a dosáhly i cen přes 600 Kč za kus.

Nyní se již pár měsíců obchodují za ceny pod 50 haléřů. Pokud se o NWR nezajímáte, tak dodávám, že to není šotek – opravdu mluvíme o haléřích.

Hluboce zadlužená firma je již několik let v provozní ztrátě. Přesto se však mohou manažeři ztrátové společnosti těšit na motivační bonusy. Jak spočítal deník E15, při současném kurzu (44 haléřů) by vypořádání s manažery vyšlo firmu na necelých 150 milionů Kč, což dělá zhruba 5% veškerých prostředků, které má uhelná společnost na bankovních účtech.

Podobně štědrá byla firma i v minulosti. Loni proběhlo navýšení základního kapitálu pomocí úpisu nových akcií, což způsobilo brutální naředění podílů stávajících akcionářů (1:20). Mnozí se pozastavovali nad výší odměn pro různé konzultanty, poradce a právníky.

A pokud se vrátíme do doby před úpisem firmy na burze, tak vidíme, že původní výluční vlastníci, Zdeněk Bakala a spol., zatížily společnost dluhy, ze kterých si vyplatili dividendy ve výši necelé jedné a půl miliardy eur (zhruba 41 miliard Kč).

Výhled cen uhlí je dlouhodobě nepříznivý, a tak firma nezadržitelně směřuje ke krachu. Ten může nastat již koncem letošního října, kdy NWR musí splatit dluhy ve výši 40 milionů eur. Pokud tak neučiní, dojde k okamžitému zesplatnění i dalších dluhů.

Zdá se, že s bankrotem se již tak nějak počítá a management (možná jde jen o bílé koně Bakaly a spol.) hledá cesty, jak vyvést peníze z účtů firmy na svá konta. V souvislosti s NWR mluví již delší dobu českoamerický novinář Erik Best o „legálním tunelování“.

Můžeme také hovořit o velké žranici na Titaniku, který už víceméně nemá šanci nenarazit na ledovec bankrotu. Management má již připravené luxusní záchranné čluny, ale zaměstnanci a drobní akcionáři jsou pečlivě uzamčeni v podpalubí.