Bankrot Řecka v přímém přenosu? Nikoliv, krach Evropské unie!

Čtenář řadou českých médií musí nutně dospět k závěru, že Řecko páchá ekonomickou sebevraždu, jelikož nechce splácet svoje dluhy. A obecně vzato, ten kdo neplní svoje závazky je neseriózním partnerem, se kterým není možné počítat.

Řecko je důležitým členem Evropské unie a eurozóny, i když země prošla obdobím vážných ekonomických obtíží v důsledku dlouhodobých strukturálních problémů a finanční krize, která zasáhla v roce 2008.

Během té doby Řecko obdrželo několik balíčků finanční pomoci od Mezinárodního měnového fondu (MMF), Evropské centrální banky (ECB) a Evropské komise (EU), známých jako tzv. „trojka“. Tyto balíčky pomoci byly spojeny s přísnými úspornými opatřeními a reformami, které měly řeckou ekonomiku stabilizovat a posílit.

Situace Řecka se postupně zlepšuje, ačkoli země stále čelí výzvám v oblasti nezaměstnanosti, veřejných financí a růstu ekonomiky. Řecko však zůstává důležitým členem Evropské unie a eurozóny, a jeho ekonomika se postupně otevírá novým investicím a podnikatelským příležitostem.

Reakce ostatních zemí

Proč se tedy zejména Německo snažilo doslova vnutit výměnou za jakési „velmi pofiderní“ reformy řecké levicově-nacionální vlády další půjčku Řecku? A to přesto, že vláda Řecka půjčku paradoxně chtěla bez toho, aby splatila alespoň část svých sluhů a povedlo se jí svou legitimitu potvrdit i referendem, které předtím vehementně odmítala.

Důvod je nasnadě, Řecku vedenému levicovou vládou vůbec nešlo o zachování státu v eurozóně, kam se stejně dostalo podvodem, když při vstupu do zóny států platících eurem zfalšovalo řadu velmi důležitých statistických údajů, nýbrž mu šlo o to jít jakousi třetí cestou mimo oficiální proud EU.

Zatímco Německu jako stavebnímu pilíři Evropské unie šlo o zachování linie politického programu eurozóny a tím i celé EU. Současné Řecko raději přijalo bankrot, začalo tisknout drachmy a následně kontrolovalo vývoj jakéhosi modelu socialistické, státem kontrolované ekonomiky.

Situace v Řecku

Nyní vládne Řecku premiér, kterým je od července 2019 Kyriakos Mitsotakis. Kyriakos Mitsotakis je předsedou Nové demokracie, která je středo-pravicová politická strana v Řecku. Byl zvolen do funkce premiéra v parlamentních volbách v červenci 2019, kdy jeho strana získala většinu hlasů a sestavila vládu.

Kyriakos Mitsotakis a jeho vláda se zabývají řešením ekonomických, sociálních a politických výzev, kterým země čelí, a snaží se podpořit hospodářský růst, zlepšit veřejné finance a bojovat proti korupci.

Pod jeho vedením se Řecko také zabývalo otázkami migrace a bezpečnosti, zejména v souvislosti s přílivem migrantů a uprchlíků přes Egejské moře z Turecka.

Existuje tedy mylná domněnka, že bankrot ublíží v první řadě Řecku. To je ten největší omyl, protože bankrot bude pro Řecko znamenat, že z dluhů prakticky nezaplatí nic, což se v první řadě dotkne věřitelů, kterými je kromě Mezinárodního měnového fondu hlavně Evropská centrální banka, a tedy jsou to ostatní státy Evropské unie.

Kredit Řecka sice poklesne, avšak ten už je nyní na bodu nula a navíc všem musí být jasné, že všechny své dluhy Řecko nesplatí ani omylem.

Vedení Řecka šlo především o to, aby na svém národním území levicově-nacionalistická vláda posílila a hlavně mohla experimentovat s modelem socialistického státu, tedy jakousi třetí cestou světové ekonomiky, což ostatně už zkoušeli i českoslovenští komunisté v roce 1968.

Je to asi model utopistický, nicméně může nějakou dobu Řekům vydržet, tím spíše, že Řecko má v ruce velký trumf v podobě přívalu uprchlíků na jeho území a případné vystoupení Řecka z eurozóny a potažmo Evropské unie by mohlo způsobit, že by se z jeho území doslova valily davy uprchlíků do ostatních zemí EU.

Bankrot Řecka?

Případný bankrot Řecka tedy ani není tak strašákem pro Řecko samotné, nýbrž především pro Evropskou unii. To si uvědomuje i Německo a již vzkázal, že odchod Řecka z eurozóny se může jevit jako konec celé Evropské unie. To už ani nemluvě o symbolickém významu Řecka a jeho tradic pro politiku EU.

Bankrot Řecka by mohl mít značný vliv na Evropskou unii, zejména na eurozónu, a to z několika důvodů:

  1. Finanční stabilita eurozóny: Bankrot Řecka by mohl ohrozit finanční stabilitu celé eurozóny. To by mohlo vést k obavám investorů ohledně dalších zemí v eurozóně, a k finanční nestabilitě v dalších zemích a problémům ve veřejných financích.
  2. Důvěra v euro: Bankrot Řecka by mohl také oslabit důvěru v jednotnou měnu euro. Investoři by mohli mít obavy, že podobný scénář se může opakovat v jiných zemích eurozóny, což by mohlo vést k úniku kapitálu a oslabení hodnoty eura.
  3. Politický vliv: Bankrot Řecka by mohl mít politické následky v celé Evropské unii. Mohlo by to vést k nárůstu euroskepticismu v jiných zemích a podkopat jednotu a solidaritu v rámci EU.
  4. Ekonomické dopady: Bankrot Řecka by mohl mít negativní dopady na hospodářský růst v Evropské unii jako celku. Řecko je sice relativně malou ekonomikou v rámci eurozóny, avšak problémy v této zemi by mohly mít důsledky pro obchodní partnery a banky v jiných členských státech.

Celkově by bankrot Řecka mohl mít široce rozšířené a nepředvídatelné důsledky pro Evropskou unii a eurozónu, a byl by to závažný problém, který by vyžadoval komplexní a koordinovanou reakci od členských států EU.

I proto se zejména Německo snaží doslova nadbíhat řecké vládě a nabízet kompromisy, které už nemají nic společného s důchodovou a zásadní fiskální ekonomickou reformou řecké ekonomiky.

Řecká vláda rozehrála na evropské šachovnici nebezpečnou hru, doslova se nechá hýčkat nabídkami co dostane za to, že zůstane v eurozóně.

A když přijde bankrot, nebude to zase až tak bolet Řecko samotné, jako Evropskou unii. Ostatně, každý jen trochu rozumný ekonom řekne, že Řecko vlastně už dávno zbankrotovalo, jelikož není a dlouhodobě nebude moci splácet své závazky, nyní jde jen o to, zda se s ním sveze i celá eurozóna.

Konec EU

Celá tato šachová partie mezinárodních politických hráčů totiž znamená jediné, pro Řecko „maximálně“ bankrot, avšak pro Evropskou unii krach se vším všudy!

Krach Evropské unie (EU) jako celku, který by způsobil její rozpad, je v současné době nepravděpodobný scénář. EU je politický a ekonomický projekt, který byl budován po desetiletí s cílem posílit spolupráci a integraci mezi evropskými zeměmi. Existuje několik důvodů, proč je rozpad EU nepravděpodobný:

  1. Politická vůle: Většina členských států EU má silný zájem na zachování a posílení unie. Z politického a hospodářského hlediska je pro většinu zemí výhodné zůstat součástí EU a využívat výhod společného trhu, volného pohybu osob a dalších výhod, které EU poskytuje.
  2. Institucionální rámec: EU má silnou institucionální strukturu, která zahrnuje Evropskou komisi, Evropský parlament, Evropskou radu a další orgány, které slouží k vyjednávání a řešení sporů mezi členskými státy.
  3. Historie a zkušenosti: EU byla schopna překonat řadu výzev a krizí od svého vzniku v roce 1957, včetně hospodářských krizí, migrační krize a politických konfliktů. Tato zkušenost a schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám jí umožňují lépe reagovat na výzvy, kterým čelí.

I přes to, EU čelí různým výzvám a existují politické rozpory mezi členskými státy, které vyvolávají debatu o budoucnosti unie. Nicméně, v současné době není reálný scénář, že by došlo k jejímu krachu a rozpadu, a většina úsilí je zaměřena na řešení problémů a posilování integrace.

Upozornění k CFD: Rozdílové smlouvy jsou komplexní nástroje a v důsledku použití finanční páky jsou spojeny s vysokým rizikem rychlého vzniku finanční ztráty. U 51 až 76 % účtů retailových investorů došlo při obchodování s rozdílovými smlouvami ke vzniku ztráty. Měli byste zvážit, zda rozumíte tomu, jak rozdílové smlouvy fungují, a zda si můžete dovolit vysoké riziko ztráty svých finančních prostředků.

© 2024 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang